Úterý mám zase pracovní. Tentokráte ale hodně fouká. Domlouváme s Mustafou půjčení čtyřkolek na jízdu v dunách, ale jen pokud přestane foukat. Fouká opravdu hodně, odfoukne to dokonce naše stínění, takže ho raději skládám.

Děti chodí do bazénu a Jitka se vydává sama na kole na nákupy do městečka. Dávám jí i osku z kola, třeba bude mít víc štěstí než já. Když se vrátí, má kromě hromady pomerančů i potřebnou matici. A pak že to tady bez francouzštiny nejde. Líbí se mi i to, že tu funguje aftermarket, matice není nová, je použitá z jiného kola, ale to vůbec nevadí. V Česku bych musel koupit celou osku s maticí, osku bych pak nějak založil, nebo spíše vyhodil. Tady se tyto věci recyklují. Bohužel to neplatí o odpadech, které se válí všude okolo, ale tohle je věc ke které musí maročané dojít sami. Sám si pamatuji z dětství, jak jsme vozili odpadky na skládku u lesa. Je ale fakt, že plastové obaly, resp.obecně plasty jsou jak mor, válejí se všude.

Odpoledne vítr trochu pomine, tak jdeme potvrdit 4kolky. Mustafa tam není, tak se bavíme s jeho zástupcem. Být to v %Česku, tak řeknu, že ten člověk je permanentně nalitý, motá se a trochu blábolí. Ale tady přece nepijí alkohol! No hašiš tady taky není legální, ale je široce dostupný, tak to přehodnocuji, není ožralý, ale zhulený. Mám problém spočítat, kolik budou stát 4kolky na  hodiny, přitom je to jen o tom odečíst od 1100 DH zálohu za první hodinu 600, kterou jsme už zaplatili. Bere si na to kalkulačku, i když mu pořád opakuji, že to je 500. Potom ani neví, co do té kalkulačky má napsat, tak nakonec sčítá 600+500 a potvrzuje mi, že to opravdu vychází 1100. Stejné zážitky mají děti, když si k němu jdou koupil nějaké pití, s očima navrch hlavy mi popisují, že i na sčítání/odčítání do 20 používá tento týpek kalkulačku. Ale jinak je fajn a pořád opakuje: ok, no problém!

Přijíždějí  mladí kluci se dvěmi 4kolkami. Mylel jsem si, že nám je tam nechají a odjedou, ale je to tak, že jedou a ukazují stopu a někdo s druhou 4kolkou jede za nimi. Nejdříve jedu já s Frantou, pak Rózka, Jitka, Julča i Emča. V podmínkách sice je, že 4kolku může řídit jen osoba starší 14 let, což je z dětí jen Rózka, ale tady se na to moc nehraje. Takže sonduji i to, jestli by mohl řídit i Franta. Podívají se na sebe, trochu zaváhají, ale pak kývnou s tím, že ale budu sedět za ním, na místě spolujezdce.

Franta je nadšený a kluci jsou moc fajn, vybírají mu pořád těžší a těžší výjezdy a sjezdy. Nakonec vyjíždíme opravdu prudkou dunu, přední 4kolka sundává prkno a Fanda se při západu Slunce sveze z duny na prkně. Pak se vracíme zpět a kluci ho nešetří, ale Franta už to dává s přehledem. Je to skvělé, mám radost i za něj.

Tankujeme vodu do nádrží, já už místní vodu piji, nic mi není, tak začínají i ostatní. Navíc voda v karavanu prochází  2 filtry a pak při puštění kohoutku ještě UV lampou, která likviduje bakterie.

Vyrážíme směr přejezd Sahary. No a to se moc nepovede. Sice využívám snížení tlaku v pneumatikách, abych zvětšil plochu kterou naléhá pneumatika na písek, ale to funguje jen u předních kol. Zadní dvoumontáž to skoro nepozná. Nejdřív vše funguje dobře a říkám si, že to bude pohoda, pak ale začínají problémy. Nejsem schopen přejet jednu dunu, navíc auto ztrácí výkon a propadá se víc a víc do písku. Vím, že se musím pořádně rozjezd (Luftdruck und Geschwindigkeit, jak mi pořád opakovali němečtí cestovatelé s velkými Unimogy). Jenže já se ani se 130kW výkonu a 650Nm krouťáku pořádně rozjet nedokáži. Saharský písek je strašný žrout výkonu, navíc zadní dvoumontáž před sebou valí obrovskou písečnou vlnu, už dřu zadním diferákem o písek což dále zvedá, už tak strašlivý, valivý odpor a výsledkem je to, že zastavuji se zahrabanými zadními koly. No nic, vytahuji lopatu a spolu s Frantou začínáme vyhrabávat auto. Písek je zde opravdu super jemný, když na něj šlápnu bosou nohou, propadnu se klidně o 8-10cm. Vyhrabáváme kola a hlavně zasypaný diferák, dávám vyprošťovací dlaždice a snažím se couvat. Ale jde to špatně, jsme hodně zasypaní,  bude třeba odházet mnohem více písku. Rychle se stmívá, tak vítám pomoc od mladých němců se starým  Unimogem

Nejdříve mi pomáhají odkopávat, pak se rozhodneme že mne vytáhnou. Najedou zezadu, já se k nim zaháknu zadním navijákem a pomalu se k nim přitahuji na pevnější podloží. Děkuji zachráncům a oni děkují mě (a chválí moji němčinu, musím se pochlubit). Ptám se proč mi děkují a oni, že prý toto je proč sem jezdí a každé zapadnutí je pro ně zkušenost a jsou za ni vděční. Takže win win situace.

Přehodnocuji plány na 150km dlouhou cestu v písku a vracím se.

Celou noc pak přemýšlím a Googlím, co bylo špatně. Není to ale v 4×4, ale v zadní dvoumontáži. Pokud bych měl vzadu single kola, ne dvoumontáž, snížení tlaku by pomohlo mnohem více, valivý odpor by byl mnohem menší a motor by to pak zvládat také mnohem lépe. Je toho plný Internet, proč jsem si toho nevšiml dříve? Dvoumontáž je super na hlínu, do bláta, ale pro jemný písek je to konečná, bez ohledu na to, jaké máte auto. Nemohu to dostat z hlavy – našel jsem limity auta, neprojedu saharským pískem. Bude potřeba upgrade, nebo jiné auto!