Vyrážíme směr Makareš  přes pohoří Dades. Jedeme druhou stranou, než je většina treků, ale i tak nacházím několik cest, které by stálo za to projít. Výborné jsou na to mapy.cz, které mají opravdu spoustu polních cest, ketré na google mapách vůbec nejsou. Takže se vždy podívám na mapy.cz, hledám čárkované cesty a pak se na to místo/trasu podívám před Google satelitní mapy, které mají větší úroveň detailu.

Během jedné zastávky dostávám zprávu, že zřejmě nedaleko od nás kempuje jiné české Vario. Jeho majitele znám, ne tedy osobně, ale několikrát jsme si volali ohledně stavby expedičních aut. Nemůžu se mu dovolat, ale mám GPS souřadníce, tak vyrážíme na místo.

Oblast je proslavená tím, že je tam spousty lezeckých tras a stahují se tam lezci z blízka i z daleka.

Přijíždíme ještě za světla kolem 20h, parkujeme vedle druhého Varia. Nikdo v něm není, asi jsou někde na výletě.  Připadám si strašně maličký, protože ačkoli máme auta postavená na stejném podvozku, Hanuš, majitel druhého Varia na něj osadil mnohem větší obytnou nástavbu připravenou i na zimní putování (kromě jiného má uvnitř skutečná kamínka na dřevo).

Jdeme se projít údolím kolem řeky do blízké vesnice a dáváme si v hospůdce čaj. Pak dostávám zprávu, že Hanuš je už v autě, tak se vydáváme zpátky.

Kolem tábořiště pobíhá několik psů, ale jako všichni psi v Maroku jsou strašně milí a vůbec nejsou agresivní. Nechápu to, ale za celou dobu v Maroku jsme nepotkali ani jedno volně pobíhajícího psa, který by projevil jakoukoli agresivitu, žádný na nás ani nezavrčel. Štěkají jen vzájemně na sebe, ne na lidi. Za nimi naopak chodí pro pohlazení a pro jídlo. Celkem chápu, proč si tolik lidí vozí (adoptují) psy z Maroka.

Hanuš nás zve na čaj, cestují ve 3, hodně lezou, jsou tu už týden a celé dny tráví ve skalách. Pěkně si popovídáme, jsou moc sympatičtí. Bavíme se i o škole, s tím že Hanuš má dceru na domovýuce resp.dělá gympl vzdáleně (pokud jsem to dobře pochopil), říká ať to děláme stejně, ale se 3 svými dětmi a 2 Jitky si to nedovedu představit, to bych se vztekl.

Bavíme se o všem možném, vyprávíme třeba zážitky z dolu, kde jsme byli před týdnem. Hanuš říká, že kameny, které jsme koupili a dostali nejsou opravdové nerosty, ale že je místní nějakým způsobem vyrábějí a prodávají turistům. Ani se tomu nedivím, zážitek z dolů ve mne zůstává a kamen, ať už pravé nebo vyrobené jsou hezkou vzpomínkou. Po návratu se ale stavím na katedře geotechniky na stavárně a zeptám se na to. Večer příjemně uběhne a jdeme spát.