Vstávám už v 6 hodin, vyhazují odpadky, kontejnery na ulici j ráno prázdný. Vyjíždím směr Merzouga, brána do pouště.

Cestou zastavujeme na snídani a já pročítám whatsapp zprávy. 1 kamarád který tu byl obytným Manem před 2 měsíci mi doporučuje stavit se do starých dolů kde ale stále neoficiálně dělníci těží. Také mi volá někdo ze ZUŠ, tak to beru a dovídám se, že se Fandův učitel z akordeonu léčí s tuberkulózou, takže svolávají preventivně všechny jeho studenty na prohlídku. Je domluvená na 31.3., to tedy nestihneme, tak volám na plicní, uklidňují mne, že to není super urgent, jen prevence a že je v pohodě přijít a po návratu do ČR.

Pokračujeme tedy do dolů, cesta se klikatí úzkým kaňonem, přejíždíme (pro Evropna) mosty projíždíme kamenitými cestami až dojedeme do bývalého hornického městečka. Potkáváme pána který prodává nerosty a stará se o turisty kteří tam zabloudí. Ptám se ho, zda je možné se jít podívat do dolů, kývá hlavou a říká že je to 1 a půl kilometru tam a 1 a půl kilometru zpátky. Vydáváme se na cestu, přecházíme polorozpadlý mostek, kde kdysi byly položené koleje. Když ujdeme několik 100m, už nyní vidět denní světlo. Docházíme na konec chodby kde jsou žebříky po kterých dělníci šplhají mezi jednotlivými úrovněmi. Jsme hluboko v nitru hory, není tu 0 klimatizace ani připojená elektřina. Oficiálně byl důl zavřen v roce 19 175, všechno vybavení pak bylo odvezeno. Stále tam ale neoficiálně kutá pravidelně asi 20 dělníků sokolí. To co nakukají tak si odváží na skútrech, ty chudší na kolech. Vidíme 50m hluboké šachty mezi jednotlivými úrovněmi jsou žebříky s nataženými lany pro spouštění a nakutané horniny. Elektřina tu není, vyrábí si jí s elektrocentrál. Dozvídám se, že někteří dělníci tady pracují přes noc v, protože přes den se musí starat o jiné věci. Vracíme se zpátky k a pán ukazuje barevné nerosty a zkameněliny. Nějaké si vybíráme, cena je 50 dirhamů za kus. Pán je mi sympatický a protože od kamarádů vím, že se jich často ptali na dětské zimní oblečení, tak se ho ptám, kolik má dětí. Má 3 syny (8,12 a 16) a nezávisle na mně se mne zeptá, zda nemám nějaké staré dětské oblečení. Lezu na střechu a ze střešního boxu vybírám oblečení které jsem vzal pro tuto příležitost. Frantová lyžařská bunda, ze které už vyrostl a další 2 bundy od holek. Bere si jen tu Frantovou a pak 1 holčičí, která nevypadá jako holčičí. Mohl si říct o všechny, ale chtěl jen ty, které může dát svým synům. Mám opravdu radost. Donesl za to holkám a Frantovi další nerosty a přívěsky. Zase přemýšlím o tom, že se máme v ČR opravdu dobře ve srovnání se světem.

Ještě ne odjíždíme, vidím nějakou stezku, tak se po ní vydáváme nahoru do kopců. Jdeme asi hodinu a otevřou se nám krásné výhledy na okolí. Vidíme zřejmě i starou hornickou vesnici, která teď vypadá úplně opuštěná. Ale kdysi to asi bylo celkem pěkné místo, protože vidíme i starý, teď už samozřejmě prázdný, bazén. Vyjdeme až nahoru nad skály a na protější skále vidíme vesnici. Zdá se opuštěná, možná to byla vesnice, kde bydleli horníci, protože z ní vede příkrá stezka do údolí.  Strašně rád bych sešel dolů a po této stezce vylezl do této vesnice a porozhlédl se tam. Jenže už se stmívá, takže to bude  muset počkat na další návštěvu. Scházíme dolů, nasedáme do auta a vracíme se po rozbité cestě zpátky nahoru. Těsně pod vrcholem odbočuji z cesty a po asi 200m zastavujeme na spaní.