Spíme v horách nad doly, v noci je teda pořádná zima, je 5 stupňů. Možná i z toho mne bolí ty záda, musím spát ve spacáku.

Vyrážíme na cestu do Merzouga. Je to asi 350km. Zastavujeme také v jednom místním větším supermarketu a nakupujeme i evropské potraviny, tj. jogurty, salámy a tvrdé sýry. Ovoce ale kupujeme na trhu, už přicházíme na chuť místnímu prodeji. Co je tu naprosto úchvatné jsou pomeranče. Jsou tak dobré a šťavnaté, začínám se obávat, že po návratu budu mít k pomerančům prodávaným u nás stejný odpor, jako loňský rok k mandarinkám poté, co jsme na Sicílii ochutnali zralé mandarinky přímo ze stromu. No nic, pomeranče jsou boží a jíme je jako zákusek po jídle.

Po cestě projíždíme obrovským kaňonem, vypadá to jak Grand Canyon. Ty výjevy jsou úchvatné. Několikrát zastavujeme a děláme pauzy, uprostřed jedné oázy se jdeme opláchnout do potůčku, který do ní vtéká.

Až za tmy, stmívá se tady brzo, přijíždíme do Merzouga. Už nemáme vodu v nádržích, tak jedeme do kompu, potřebuji si také odpočinout a nic neřešit. Kemp je skoro prázdný, je tu jen 5 aut, je hned na hranicích písečných dun. Dalo by se zakempovat kdekoli, ale stojí za to využít sprchy atd a zároveň dát místním vydělat. Majitel kempu je moc sympatický, nedivím se, že má kemp velmi vysoké hodnocení. Spím poprvé na cestě vzadu, abych si narovnal záda. Zase jsem si nevzal spacák a zase je zima, ale ne tak moc, je 15 stupňů. To má být jako Sahara?