Pátek – Sobota 21.-22.3.

Odjezd jsem naplánoval na 12 hodinu s tím že v Janově musíme být v 11 30 sobotu takže abych byl čas na přespání a na pohodovou jízdu. Nakonec jsme vyjeli někdy před 6 takže jsem věděl že se tu noc moc nenaspím ale alespoň jsme na cestě. Jako 1 větší zastávka byla za italskými hranicemi, kolem půlnoci. Spal jsem asi 3 a půl hodiny a pak znovu jel. Celou dobu pršelo takže to nebylo úplně příjemné ale dojeli jsme do Janova kolem 12 hodiny.

Jo ještě před nástupem na trajekt, jsme se stavili v místním lídlu, poslední lídl který během této cesty navštívíme. Když Jitka s dětmi nakupovala, zavolal jsem do společnosti GMV, trajekt, abych zjistil možnosti připojení k internetu během plavby. Protože ještě v pondělí budeme na moři a já budu pracovat. Trošku mě překvapilo že paní na lince mluvila jenom francouzsky a italsky takže jsem musel rychle skočit do francouzštiny, ale nakonec jsem z toho měl dobrý pocit, protože jsem byl schopen bez přípravy i nadiktovat číslo rezervace a další informace o lodním lístku. Taková malá příprava na povídání s lidmi v Maroku. Do přístaviště jsme dojeli okolo 12:30 a zařadili jsme se do fronty. Ve frontě s námi čekali i další offroadová vozidla jako třeba rakušáci z ex military náklaďáky, kteří mířili přímo na saharu. Neodolal jsem pozvání na rakouské domácí uzené a dobře jsme si popovídali.

Když jsme najížděli do trajektu, kontroloval nás 1 italský úředník a zjistili jsme že nám chybí potvrzení o pasové kontrole která je dělána v přístavu a na kterou jsme zapomněli. Nechali jsme stát auto před trajektem a rychle ještě běželi vyřídit si pasovou kontrolu. Úspěšně jsme najeli na trajekt a 16 30 odrazili od břehů.

Neděle 23.3.

celý den jsme na trajektu já dodělávám nějaké vědci do práce děti různě chodí po lodi, protože nemají koupená data, tak se musí zabavit sami. V neděli odpoledne sledujeme mezi přistání v Barceloně, díváme se s Frantou jak se vyklápí obrovská vrata a vyjíždí několik aut.

Večeříme v restauraci a já jdu spát, děti chodí spát až tak kolem 2 hodiny ráno.

Pondělí 24 4

je normální pracovní den takže jsem celý den na počítači. Zjišťuji, jak rychle mi mizí data, musím si dokoupit další námořní balíček. Celé odpoledne mám online schůzky od 12 hodin až do 17 30. Ale právě kolem 17 hodiny přistáváme v Tangeru.

Jsem asi jediný z celé naší skupiny, kdo poslouchá co se hlásí na lodním rozhlasem, přestože jsou hlášení IV angličtině. Musíme totiž jít na pasovou kontrolu ještě před přistáním, na lodi, a proto všechny svolávám a jdeme za marockým úředníkem. Protože mám právě pracovní schůzky mám pořád sluchátka na uších a jenom přepínám mezi češtinou a francouzštinou.

Po pasové kontrole scházíme k autu nasedáme a sledujeme naprosto crazy výjezd marockých aut, často naložených až po strop nákladového prostoru trajektu, spousty troubení a dalšího hulákání.

Po výjezdu přijíždíme na další marockou kontrolu v přístavu kde po nás chtějí jednak razítka v pasu, které jsme dostali na lodi, ale také potvrzení o autu, které jsme si také chtěli vyřídit na lodi ale to jsem nevěděl a tak to musíme řešit na místě. Naštěstí místní úředník je v pohodě a toto potvrzení nám na počkání udělá. Tak nějak jsem očekával, že všichni v Maroku mluví dobře francouzsky ale není tomu tak. Třeba tento úředník mluví jen arabsky, tak se domlouvá mě s měsící anglických a francouzských slov. Ještě nás čeká skenování celého auta x ray skenerem. Když čekáme ve frontě na skenování, povídám si a z řidičem auta před námi, má francouzskou značku, ptám se ho co se hledá tímto skenerem, říká že zbraně… Tak ještě že jsem si nic s sebou nevzal.

Po všech formalitách v přístavu, které trvaly asi 2 hodiny konečně vyjíždíme ven, u 1 bankomatu vybíráme peníze (poplatek za výběr je 30 dirhamů, což je asi 75). Asi 5km od přístavu nacházím příjezd k pláži, tak tam míříme sjíždíme už za tmy parkujeme na pláži a jdeme spát. 1 noc v Maroku.