Vstávám v 5:45 a jdu na východ Slunce nad Saharou. Nikdo nechce jít se mnou, tak jdou sám. Vylézám na dunu, sednu si a pozoruji. Nikdy jsem na takovéto poušti nebyl. Vidím karavany velbloudů vracejících se z kempů v poušti. Pak i skupinu čtyřkolek – starý a nový svět, tedy spíše jen ten nový, protože i na velbloudech sedí turisté.

Rózka mi včera slíbila (když jsem všem vypnul Starlink), že vstanou už v 8h, tak ji budím, ale ona říká, že je teprve 7h. A opravdu, nechápu proč, ale už jsme posunutí o 2h oproti času v ČR.

Dnešní program bude o domluvení výletu na velbloudech do kempu v poušti (hodina na velbloudech, večeře, noc ve stanu na Sahaře, ráno snídaně a cesta zpátky). Chci, ať to domluví děti, dal jsem jim čísla, kde píší, že mluví anglicky. Sandboarding jde dělat všude kolem, kdekoli, je tu spousta dun.

Rozka se nebojí, vezme telefon a začne obvolávat kontakty, které jsem našel na Internetu. Jsou to velcí poskytovatelé, kteří mají nasmlouvané více velbloudářů. Telefonuje docela dlouho, říkám si, že to bude něco stát (myslím ten telefon), ale jsem rád, že je už samostatná a vyzkouší si i to, že angličtina není všude jako v Anglii. Mamá nabídku na 60 Eur/dospělý a 50 Eur/dítě. Ale ptáme se i majitele kempu a ten nám přímo domlouvá souseda, který má také kemp v poušti a asi 8 velbloudů. Přijíždí, já jsem zrovna pryč, s Jitkou se moc bavit nechce, pořád se ptá na mě. Pak ale rezignuje a probere to i s ní s tím, že si to ještě potvrdíme. Cena je 40 Eur/dospělý a 35 Eur/dítě. Potvrzujeme to přes WhatsUp, pak ale ješt stejně jednou přijede, aby to probral se mnou. Odjíždí spokojen, tak to snad klapne.

Před velbloudí výpravou ještě vytahujeme snowboard a jdeme sandboardovat.

Před den pracuji a odpoledne kolem 16:30 přijíždí velbloudář Mustafa (tak se jmenuje), přejíždíme za ním do jeho kempu a cestou se stavujeme u prodejce šátků. A zase projeví moje jelitovské vyjednávací schopnosti. Kupujeme šátky (turbany) a já si ještě nechám vnutit celý plášť. Líbí se mi a tak smlouvat začínám na ceně o 20% nižší, než si prodavač řekl. Rychle mi podává ruku na znamení uzavřeného obchodu. Jitka kroutí hlavou a říká mi, že šátky kupujeme minimálně o 20 DH dráž, než je standardní cena. No ale já už si plácl, tak to nechci měnit.

Jitce se moc líbí jedna zdobená taštička, chce za ni 300 DH, to Jitka odmítá a nabízí mu za ni 100 DH. A teď se to rozjede –  co takhle ještě s tímto koberečkem, který stojí 300 DH, tak dohromady s taštičkou za 550? Jitka: ne jen taštičku za 100. Prodavač: ale taštička stojí minimálně 250, ale s koberečkem, no děti pláčou hlady, dám ti ob věci za 500. Jitka: ne jen taštičku za 100. Prodavač: obrací se na děti a ptá se jich, kolik by dali za ten kobereček, Julča se nechá nachytat a říká 200. Prodavač se obrací na Jitku a říká, vidíš i dětem se moc líbí. Jitka: jen taštičku na 100. Prodavač se obrací na mne, nákupní jelito a snaží se na mne zapůsobit, abych tu divnou ženu usměrnil. Vyvlékám se z toho s tím, že prostě nejsem schopen ji nijak přesvědčit. Prodavač snižuje cenu kabelky a koberečku na 300DH, pak dokonce na 250DH, tedy na nižší cenu než stála původně kabelka. Jitka: Jen taštičku za 100. Jitce se kobereček líbí, ale je asi trochu naštvaná, že nás (tedy mě) natáhl na těch turbanech a je nesmlouvavá. Nakonec prodavač nabízí samostatnou taštičku za 150DH. Jitka mi říká, že normálně by to už vzala, ale že jde o princip a raději taštičku oželí. Prodavač říká, že níž než na 150 nepůjde. Jitka tedy zavelí odchodu. Prodavač ještě na mě upne pohled a pak zakroutí hlavou a taštičku uklidí na místo v regále. Nasedáme do auta, nastartuji a začnu otáčet auto. V tom prodavač vyběhne z obchodu, jde ke mně, stáhnu okénko, podává mi taštičku a říká: dej mi 100. Dávám mu peníze, poděkuji a dám taštičku Jitce. Člověk by si myslel, že bude vypadat naštvaný, ale usmívá se, asi si to užíval.

Přejíždíme k Mustafovi, má taky kemp, dokonce s bazénem! Zůstáváme za branou, uvazuje nám turbany a posílá nás směrem k velbloudům. Je kolem půl šesté a je třeba vyrazit. U velbloudů stojí starší pán, pomáhá nám nasednout a postupně zvedá jednoho velblouda za druhým. Umí trochu francouzsky, tak prohodíme pár slov. Je moc milý, komunikuje s dětmi, když jedeme, bere si mobily a natáčí nás. Všímám si, že má jen jednu ruku, říkám si co se mu asi stalo. Jízda na velbloudovi jsem se trochu bál, ale je to bezproblémové i pro děti. Po nějaké době se už ani nedržím držátka na sedla. Myšlenky mi ubíhají a mizí v poušti. Zpětně vlastně vůbec nevím, na co jsem myslel. Ta poušť, písek, slunce, kolébání velblouda bylo takové uvolňující…

Děti také štěbetají a po chvilce jízdy už ani ony nemají strach, naopak rozjedou diskuzi o tom, který velbloud vyloučí víc bobků na za minutu. Po hodině a půl v poušti dojíždíme do pouštního kempu, který je malý, asi 1 stanů, je bokem od stanového městečka, které je asi v sezóně plné. Pán-velbloudář, který nás vedl přes poušť rozbaluje kobereček a nás čeká standardní nákup různých drobností. Ale cesta s ním byla moc příjemná, tak rádi utratíme pár dirhamů za různé korálky, přívěšky. Stany jsou příjemné, spí se na matracích na zemi, ale moc dobře. Večeře je taky moc dobrá, Rózka má vega tažin, my ostatní kuřecí. Večer ještě jdeme do dun podívat se na hvězdy a pak jdeme spát. Spí se nám moc dobře.