Ráno nás čeká výborná snídaně s mátoým čajem. Mohli jsme si vybrat, zda zpátky chceme zase na velbloudech nebo v offroudech kolem, přes nějaké vykopávky, ale zkušenost s velbloudy nás tak nadchla, že jednohlasně volíme cestu na velbloudech i zpět.

Cesta zpět k autu probíhá poklidně, minimálně já si to moc užívám. Kolem 10:30 jsme v kempu. Je moc hezky, tak se rozhodneme, že ještě nepojedeme dál a zůstaneme v tomto kempu (u Mustafy), navíc má malý bazén plný velmi studené vody. Já mohu pracovat a děti se potulují po okolí.

Pondělí mám plné schůzek. Každý chce vidět, kde jsme, tak se natáčím směrem k písečným dunám, aby si to všichni náležitě užili.

Večer ještě jedu do blízkého městečka shánět matku na osku kola, která se ztratila někde během přejezdu po hrbolatých cestách. Nejsem ale úspěšný, asi se ptám na špatných místech. Večer ještě odjíždí na kolech děti, nakoupit pečivo a nějaké ovoce, dlouho se nevracejí, je už tma, tak máme trochu obavy, tak se vydávám za nimi, ale potkávám je po 300m u hlavní cesty, už se vracejí. Vedle nás kempují starší manželé z Francie, bavím se s nimi, jsou překvapení kolik lidí se k nám vejde do auta. Bavíme se o všem, tak mu říkám, že jsem předtím jezdil v obytné Avie, která byla vyráběná na základě licence z Ranault-Saviem. Je to tedy kopie francouzského auta Saviem SG-4. Pán je už v důchodu a říká mi, že byl profesionální řidič a když začínal jako mladík pracovat, tak chvíli na těchto autech jezdil. Když mu říkám, že se toto auto v Československu vyrábělo, bez velkých změn, od roku 1969 až do roku 1995, jen nevěřícně kroutí hlavou.