Projíždíme známější částí pohoří Dades, silnici se říká cesta tisíce zatáček.

https://en.wikipedia.org/wiki/Dad%C3%A8s_Gorges

Kaňony, zatáčky, stoupání a klesání. Nkolikrát zastavujeme a obdivujeme okolí. Tedy většinou jen já, Jitka a Fanda, holky čučí do mobilů. Starlink je super, ale i prokletí. Fanda vždy při zastavení vyjde z auta a začne skákat. Ani se moc nedívá na okolí, hlavně že se protáhne a proskáče. Taky mi slouží jako výborný model pro všechny fotky přírodních krás, nerad totiž fotím krajinky, potřebuji tam mít i něco živého, co i ten okamžik později připomene.

Sobota je dnem trhů. V každé větší vesnici je velký trh se vším možným. Projíždíme jednou takovou vesnicí, úplně ucpaný průjezd, všude jsou lidé, auta, zvířata. Zastavujeme a jdeme na trhy. Já mám za úkol sehnat pumpičku na kolo a Jitka s dětmi zásoby ovoce a zeleniny.

Procházím trhem a hledám pumpičku. Krom standardního prodeje ovoce, zeleniny a masa, je tu taky obrovský blešák. Použité, ale funkční věci. Nářadí, rezavé hřebíky, šrouby, skleničky, hrnce, náhradní díly na skútry…prost všechno. Kupuji plastovou pumpičku, jinou malou nemají a jdu za ostatními. Všude prodávají také místní olivový olej, tak jeden kupujeme.

Pokračujeme směrem na Quarzazate. Na jednom kopci vidím stopaře, bereme ho a povídáme si. Umí i trochu anglicky, tak se zapojuje i Jitka a případně si vypomáháme překladačem. Říká nám, že jede ze své vesnice do sousedního údolí zkontrolovat pole a zve nás ke své rodině domů a nabízí nám, že když se zdržíme, můžeme se jít podívat na místní svatbu v jeho vesnici. Ach jo, moc rád bych jel, ale nemáme tolik času, tak si alespoň vyměňujeme whatsup kontakty s tím, že kdybychom se vrátili v létě, tak se žení jeho bratranec… Takže už mám další místní kontakt se kterým si občas vyměním několik zpráv.

Asi 20km o Quarzazate vidím nějakou vodní plochu, tak se k ní rozhodnu. Odbočuji ze silnice na polňačku a pak sjíždím prudkým sjezdem k vodě. Jitka se křečovitě drží sedadla, uklidňuji ji, že toto není saharský písek a s jízdou na hlíně včetně prudkých sjezdů a výjezdů mám hodně zkušeností. Dokobrcáme se k vodě, jsme tu sami, osobákem s malými koly se sem určit nedá dostat. Jdu se samozřejmě vykoupat a rozhodneme se, že tady zůstaneme na noc. Děti si hrají venku, já ležím na sluníčku a odpočívám.

Najednou přiběhne několik psů, jeden z nich je velký a statný. Ale jsou to typičtí maročtí psi, moc hodní a přátelští. Štěkají jen na sebe, děti se trochu bojí, ale já si všímám, že ten největší pes převzal roli našeho ochránce a když se přiblíží jiný pes, štěkotem ho zažene. V noci dokonce zaleze pod auto a opravdu nás hlídá. Neuvěřitelné.