17.6. Pondělí

Ráno v 6:30 tluče někdo na karavan, vylézám s tím, že asi stojíme, kde nemáme, ale borec jen chce, ať otočím auto na kolmo k plotu, aby se tam vešlo víc aut, v sezóně asi bývá parkoviště hodně plné. Přeparkovávám a opravuji nosič kola.

Po 9h vrážíme do parku. Bereme si docela hodně vody, ale stejně to bude málo. Je opravdu vedro, 36stC, na cestě je celkem 6 pláží, všechny chceme vyzkoušet. Stezka je kamenitá a úzká, vede po svahu padajícím do moře. V 80 letech tu byla plánovaná silnice, ale po protestech se ze stavby ustoupilo, zbyl jen jeden proražený tunel ve skále a vznikla přírodní rezervace.

Koupání je fantastické, tak průzračnou vodu jsem snad ještě neviděl

Večer spíme na stejném parkovišti, jsme zde úplně sami.

18.6. Úterý

Ráno vstávám brzy, už v 6h a vyrážím směr jih. Je opravdu hodně vedro, navíc potřebuji pracovat, tak hledám nějaké vhodné místo na pobřeží. Polní cestou přijíždím k moři a auto nechávám jen kousek od něho. Písek a voda je skvělá, jako každé koupání zde na Sicílii.

Slunce žhne, dělám dětem na pláži přístřešek z deky, kterou Jitka koupila od plážového prodejce v Mondellu.

Přes den pracuji, k obědu si děláme pečené brambory a vege řízečky, s novým pekáčem jsme začali používat troubu v autě naplno.

Večer se jdeme projít po pobřeží až k majáku. Měl jsem tendence vyjet s obytňákem na pláž, udělat cool fotky, jak se proháním v písku tam a zpátky, když ale vidím, jak je pláž večer posetá dírami, ze kterých vylézají krabi, představím si, kolik by jich mou vyjížďku pro pár fotek zaplatilo životem a chuť jezdit po pláži mne přejde.

Spíme za šumění moře.

19.6. Středa

Před polednem odjíždíme z pláže, směr Argigento, Valle dei Templi (Údolí chrámů). Je to rozsáhlejší komplex než v Sugesta, ale je tu i více turistů a zachovalé stavby jsou ohraničeny plůtky, nesmí se k nim.

Vydáváme se nejdříve do Giardina de Kolymbtra (zahrady), zaplatíme si i průvodkyni, která nás provede i podzemními zavlažovacími kanály. Zahrady jsou zajímavé tím, že mají propracovaný systém sběru a rozvodu vody, jednak od řeků (500 B.C.), tak i po dobití římany a pak araby. Teď se tam pěstují různé citrusy, roubují se různé mixy a některé stromy jsou staré i 300 let a stále plodí. Pak vcházíme do podzemních tunelů jsou široké max 50cm, trochu stísněné, ale příjemný chládek a zajímavý výklad.

Po ukončení prohlídky, na doporučení průvodkyně (která je původem z Palerma a byla jednou s rodiči v Praze  zkoušíme místní alternativu Coca-Coly, která vznikla na popud Mussolliniho ve 20.letech 19.století. Místo kofeinu a koky (myšleno v originál receptu Coly) je tam jakási odrůha hořkého pomeranče. Musím říci, že mi to docela chutná a když to srovnám s českou kopí, která vznikla v 70. letech (Kofola) je to výrazně lepší (ano, přiznám se, že aktuální Kofola mi vůbec nechutná, příde mi to jako cukrová voda).

Po příjemném začátku, pokračujeme ve vedru k dalším chrámů, Fanda se nudí, kope do každé šišky, každého šutru co je po cestě. Když mu řeknu, že možná ten kamínek, do kterého kope, opracovával před 2500 lety nějaký kameník pro stavbu města, kope do nich ještě zuřivěji, jako by se jejich prostřednictvím chtěl pomstít dávným stavitelům za to, že se teď a tady, po dvou tisíciletích, musí ve vedru plahočit od zříceniny ke zřícenině. Nakonec si rezignovaně čupne, sklopí hlavu a čeká na konec (viz foto).

Nechci to už natahovat, blíží se 19h, jdeme zpět k autu a víme, že po „kultuře“ musí následovat zase nějaká zábava. Našli jsme ve vnitrozemí Aquapark, takže progrtam na zítřek je jasný.

Cestou se ale ještě stavujeme ve městě Favara, kde je umělecký čtvrť s nástěnnými malbami. Procházíme městečkem už za tmy, auto jsme nechali na parkovišti u Lídlu. Zastavujeme se na večeři na jednom náměstí, majitel restaurace je typický Sicilan, se slamákem na hlavě. Usadí nás a já zahajuji komunikaci klasickým dotazem „pasta vegetariána“? Dávám si zase salát z chobotnice, je zase jiný, ale taky moc dobrý. Moc se mi tam líbí, mafián v klobouku se o nás vzorně stará, komunikuje s dětmi, zvláště si oblíbil Frantu. Neumí ano slovo anglicky, ale to nevadí. Nechávám velké spropitné a vydáváme se k autu. 3 vína jsou cítit, nejsem zvyklý, proplétáme se s čelovkami spletí uliček a nakonec nalézáme auto a spíme na parkovišti. Nedělám to často (spaní u obchoďáků), ale tady je klid.

20.6. čtvrtek

Ráno přejíždím k Aquaparku ve město Sommatino, který se právě ten den, po zimní přestávce, otevírá.

Všichni odchází (resp.spíše skoro utíkají), já zůstávám v aute a do cca 13h pracuji, pak jdu také.

Aquapark je moc hezký, spousty atrakcí, žádné fronty, zkoušíme všechny atrakce včetně U-rampy. Moc se mi tady líbí i to, že na rozdíl od mnohých míst v Česku si každý může přinést co chce k jídlu/pití a využít jakýkoli stoleček, který tu je. A to i přesto, že je tu samozřejmě spousta stánků s jídlem a pitím.

Na každé atrakci nahoře je, jak to napsat, hlídač, který kontroluje a pouští na atrakci. Tipuji si, že jsou to asi většinou studenti, kteří to mají jako brigádu. Jeden z nich je zrzavý kluk, prostě typický Ital  ale mluví italsky, tak je asi fakt místní.

Byl to moc hezký den, návštěvu určitě doporučuji návštěvu. Cena 12Eur dospělý a 10 Eur dítě do 12 let (srovnej s cenou v děsném AL Moravia).

Jsme zde až do zavíračky v 18:30, pak odjíždíme směrem k městečku Caltagiorne, kde mají být nějaké dlouhé schody, ale je tu hlavně stellplatz s vodou a my máme nádrže už skoro prázdné.

Kolem 20:30 přijíždím na stellplatz, který je kousek od centra města. Je tu živo, stojí tu pár italských karavanů, ale hlavně italští cigoši z karavanů venku perou prádlo, myjí děti v lavorech… Mám tyto místa rád, kde to žije, chci se ale vyspat, a tak po načerpání vody (a vypuštění odpadní) mířím za město do pahorků a po krátké jízdě po polňačce parkuji, večeříme a jdeme spát.

21.6. Pátek

Vstávám už v 7h, než začne velké vedro, vytahuji činky a cvičím. Kole 8h si Jitka půjčuje karimatku a jde se taky protáhnout, v tu chvíli jede kolem paní v autě (na polňačce v dálce za námi je pár domků) a na něco se ptá, anglicky ale neumí, tak beru mobil a překládám. Ptá se zda něco nepotřebujeme. Říkám že ne, poděkuji a zamáváme si. Je to takový hodně příjemný začátek dne.

Potřebujeme vyprat, takže hledám, jestli je v městečku veřejná prádelna, máme štěstí, takže cíl na dopoledne je jasný.

Ještě před tím, ale vytahuji nově koupenou Fiskars polní lopatku a vykopávám ve ztvrdlé zemi díru a zakopávám obsah pytle ze separačního WC. Tento typ WC je pro karavany opravdu super. Používám kompostovací pytle, průběžně prosypávám pilinami a když jsme někde mimo civilizaci, bez výčitek mohu zakopat.

Přejíždím k prádelně, dáme prát, Jitka potřebuje pracovat, tak zůstává na místě (mají tam automat na kávu) a já jdu s dětmi na výpravu do města.

Caltagiorne je známé nejen tím, že je zde dlouhé schodiště, ale také tím, že je zde vysoce kvalitní hlína pro výrobu keramik. Ve městě je spousty výrobců, ale i spousty keramických doplňků na ulicích (květináče, obklady…). V jednom obchodě se zastavujeme, je zde mnoho různých věcí, ale to přece nebudu tahat v karavanu. Napadne mě, že by bylo hezké sehnat keramické číslo 49 (číslo našeho domu v Líšni), po dotazu na prodavače mi čísla ukáže, je to ruční výroba, takže chvíli s dětmi vybíráme kousky, co se k sobě hodí (barevně), nakonec jsme spokojeni a za 24Eur si čísla včetně ohraničení odnáším.

Schody jsou opravdu dlouhé, ale vyjdeme až a vrchol, v jednu chvíli jsme na schodišti úplně sami, má to kouzlo cestovat mimo sezónu. Tedy sami bez lidí, protože se na něm různ povalují jak místní kočičky, tak toulaví psi, kteří ale nejsou nijak agresivní nebo hladoví, asi se o ně tady dobře starají. Cestou zpět jdeme bočními uličkami, v malém obchůdku si kupujeme pití a chvíli ve stínu vychutnáváme atmosféru starého sicilského městečka. Vždy mne napadne, jaké by to asi bylo strávit tady třeba rok.

Vytahujeme prádlo ze sušičky a jdeme k autu. Na benzínce se mi dokonce podaří koupit AdBlue (což není úplně běžné), sice 20Eur za 10 litrů, co je tedy ulítlá cena, ale co už.

Jedeme večer směrem na Syrakusy, najednou uvidím ceduli na Lago Drillo. Jezero na Sicílii, to musím vidět! Slíždím z hlavní silnice, google mapy jsou úplně zmatené, tak se řídím cedulemi. Cedule mě směřují do užších a užších cest, nakonec končím v nějakém městečku na náměstí před starobylým kostelem, všechny cesty kromě příjezdové jsou pro mini autíčka. Dědci sedí na židličkách a pozorují nás, vylézám z auta a s google překladačem se prám na cestu, ale dostanu jen odpověď „no aqua“. To, že by bylo jezero celé vyschlé se mi nechce věřit, otáčím auto a po určitě několik set let staré kamenné dlažbě se přes centrum vracím cestou, kterou jsem přijel.

Nevzdávám to, a zkouším jet jinou cestou, opět končím v jiném městečku, ne sice na náměstí, ale na u odbočky, která neexistuje (google chce abych zatočil, ale není kam).

Vystupuji z auta a vidím paní, která právě vystoupila z auta, jdu k ní a ptám se na cestu. Umí jen italsky, tak vytahuji telefon kvůli překladu, ale ona se zeptá „inglés“ a já říkám „yes“ tak zavolá cca 15 letého syna, který se sice trochu kroutí, ale anglicky umí obstojně, tak mi vysvětluje cestu a říká, že vody je sice málo, ale že tam je. Ukazuji mu cestu, co mi ukazují google mapy, on kroutí hlavou, když to vidí jeho máti, něco s ním prohodí a on mi říká, ať jedeme za nimi, že nám cestu ukážou.

Vedou nás přes centrum městečka, kde se sotva protáhnu, pak různými serpentinami z kopce až na malé zapadlé parkoviště u jezera. Moc jim děkuji, protože ta cesta byla min.15min a jeli tam jen kvůli nám. Ještě nám doporučí dobrou pizzerii ve městě, loučíme se a oni odjíždí.

Večer se jdeme vykoupat. Přijíždí také několik místních teenagers, kteří si na břehu dělají party, hraje hudba…ale jsme oddělení malým kopečkem, takže v autě nic neslyšíme a spíme v klidu.

22.6. Sobota

Ráno se ještě koupeme v jezeře a vyjíždíme serpentinami nahoru do městečka. Silnice se kroutí po prudké stráni, a přesto jsou na svazích vidět pasoucí se krávy. Vůbec nechápu, jak se na tak prudkém svahu, a navíc tak vysoko, udrží.

Je vedro, tak míříme do druhého aquaparku na Sicílii. Tentokrát nad Syrakusami. Denní plán je následující – přes den aquapark, odejdeme dříve a na kolech si projedeme Syrakusy.

Parkuji před aquaparkem a všichni odcházejí. Já se chci trochu projet na kole, tak sundávám kolo a zjišťuji, že jedno nepovedené couvání mi trochu pochroumalo sedátko mého kola. Musím koupit nové. Naštěstí je poblíž prodejna Decathlonu 

Přejíždím tam na kole, kupuji sedátko a ochotný prodavač mi i půjčuje nářadí, abych si ho mohl namontovat.

Vracím se do aquaparku a kolem 15h vybízím k odchodu s tím, že nás čekají Syrakusy…odcházíme v 18:30… takže jsem moc úspěšný nebyl. Jedu na parkoviště u Lidlu blízko centra, sundávám kola a vyrážíme. Je krásných 19:30, za 2h bude tma, no paráda.

Projíždíme centrem, Archimedes, moře, úzké uličky, tma… Potmě trochu bloudíme spletí malých uliček, cyklistické helmy na hlavách, tlačíme kola a hledáme, kde si sednout. Nacházíme sympatického číšníka, sedáme a objednáváme. Já opět Insalata di polpo, zase jiné a pořád dobré.

K autu přijíždíme až o půl dvanácté. Jsem unavený, nakládám kola, nejraději bych spal na parkovišti. Naštěstí ale únavu překonám a odjíždíme směrem k pobřeží, kde jsem na mapách našel místo, kde doufám najdeme dobré místo na přespání. Jsme tam kolem 1h v noci a je to perfektní. Stojí tam už pár obytňáků (se Sicilskými značkami), ale místa je tam pořád dost. Stojíme jen pár metrů od moře a celou noc tak slyšíme vlny, moře.

23.6. Neděle

Takový pohodový den. Zůstáváme pár metrů od pláže, užíváme si docela velké vlny. Píši si s Lubošem, kdy dojedou a co podnikneme společně. Původně jsem chtěl zamířit na Etnu, ale Jitka mne přesvědčí, že výlet na Liparské ostrovy, konkrétně na Stromboli bude větší zážitek. Luboš souhlasí, tak si domlouváme večerní sraz v v městečku Milazzo, odkud odplouvají trajekty na ostrovy. Kupuji lístky na trajekt pro všechny (11ks!) a posílám Lubošovi nabídky z AirBnB a Booking, ať si vybere ubytování. Přímo na Stromboli toho zas tak moc není, ale něco vybírá (i se snídaní), takže už nám chybí jen průvodce k cestě na sopku, ale to se domlouváme, že zařídíme až na místě.

Kolem 17h se začínáme balit, stejně tak jako karavany kolem nás. Všechno jsou to Italové, resp.místní, kteří si vyjeli k moři na víkend a teď se vracejí domů.

Těsně před odjezdem zpozoruji kluka ze sousedního karavanu, jak nese pytel s odpadky.

Co se týče odpadků na Sicílii, je to na samostatné povídání, ale měl jsem za to (načetl jsem), že jeden z hlavních důvodů má být to, že skládky jsou v soukromých rukách (mafie) a během posledních let bylo několik velkých skládek uzavřeno, protože se tam našel nebezpečný odpad…no a když není kam vyvážet, tak se prostě nevyváží. No ale zpět k tomu klukovi – odnesl pytel s odpadky asi 50m bokem a nechal ho u sloupu u silnice. Takže to asi nebude jen problém té mafie no…

Takhle fungovat nechceme, proto celou cestu pečlivě třídíme odpad, protože směsných popelnic je málo, ale ty na separovaný odpad se dají najít. Třídíme možná ještě pečlivěji než doma a zjišťuji, že 4/5 našeho odpadu jsou plasty, ten zbytek by se za týden vešel do malinkatého koše. Na každém místě, kde jsme v Sicílii stáli, vysbírávám odpadky z okolí, alespoň trochu tak, abychom odjížděli z čistějšího místa, než na které jsme přijeli. Najít popelnici je občas dobrodružství, ale nakonec se to vždy povedlo.

Do Milazzo přijíždíme těsně po 20h, parkujeme na Stellplatz-u (za bránou) protože budeme pryč 2 dny, tak nechceme nechávat auta na ulici. Malá oslava shledání s Lubošem a jeho rodinou (děti se znají z hor i kempování) a jdeme spát, protože trajekt jede ráno v 8h.