Pondělí 21.8.

Ráno vstávám v 7h (v Česku je už 8h), zapínám počítač a procházím pracovní poštu, domlouvám si schůzky, prostě IT na homeoffice.

Pondělí je den trhů v Espinho. Seženete zde vše od čerstvého ovoce a zeleniny všeho známého a neznámého druhu, samozřejmě čerstvé ryby, maso, klobásky, sýry, pečivo, papoušky, slepice, olivový olej a různé výrobky různé kvality od lokálních producentů až po čínské digitálky.

Dává dětem 70 Euro a dávám jim rozchod, sedám si do blízkého parku, mám několik online schůzek. Těsně než začíná první z nich si ke mně přisedne mamželský pár a začne se o něčem dohadovat, jsou docela hluční, tak řeším, zda se mám přesunout, ale nakonec odcházejí, nasazuji sluchátka připojuji se i videem s virtuální kanceláří v pozadí za mnou.

Po dvou hodinách mi volají děti, mám chvilku pauzu, tak se potkáváme. Jsou bez koruny (tedy bez Eura), ale to co mají nejsou s podivem hovadiny, ale jídlo – třeba oblíbené nakládané fazole tremoços, které máme všichno moc rádi, sýry, dárky pro kamarády a pro babičky. Oceňuji, že byli schopni se domluvit, protože na trzích nikdo anglicky neumí, navíc se všichni překřikují, všude je plno lidí a nějaké 3 děti nikoho moc nezajímají. Mají toho plné kecky, tak se vydáváme zpět k domu, cestou jdeme kolem oblíbené místní hospůdky Manel de Feira, kam jsme chodili s Evou. Zvažuji, zda se tam stavit na oběd, má to atmosféru (hospoda provozovaná na stejném místě snad 200let), ale je to trochu nebezpečné, protože se tam vaří typická portská (lidová) jídla, což jsou dost často vnitřnosti, různě nasekané kosti atd., prostě jako byste vzali cizince do české hospody, kde by byly v menu 4 jídla: dršťková polévka, ledvinky s rýží, pajšl, ovar a knedlo-vepřo-zelo. Kdyby uměl česky, s velkou pravděpodobností by si vybral to poslední, ale taky by se mohl strefit jinam a pak by to dopadlo tak, že, v portugalské verzi, bych já měl 3 porce vnitřností, děti by byly hlady. Eva, protože uměla perfektně portugalsky, tak vždy domluvila menu, abychom se najedli všichni, teď by to byla objednávka opravdu naslepo. Vyměknu a cestou k domu se stavujeme v místním McDonalds.

Večer jedu s Aničkou k jejímu oblíbenému vinaři, který má vinice na svazích Doura. Anička si chce koupit asi 30 lahví portského a dovézt je do Česka. Nakonec odjíždíme se 4 krabicemi po 16 láhvích, k tomu jí přidává 2 třicetiletá vína. Uklidňuju ji, že všechno v pohodě odvezu, 7.5t určitě nepřekročím. Fanda jede s námi, protože jsem mu slíbil nový fotbalový míč FC Porto, jeden jsme mu přivezli, když jsme tu byli sami s Evou v roce 2019, ale ten už je hodně odřený. Stavujeme se ve fanshopu FC Porto ve čtvrti Arrábida, Fanda si vybírá míč a oči se mu upínají i na dres. Oceňuji, že jel s námi, zatímco dovádí v bazénu nebo koukají do mobilu a dres mu kupuji. Prodavačka mi nabízí, že je možné natisknout na dres jméno i číslo, tomu nejde odolat, Fanda má šťastný den!

Večer ještě jdeme všichni na večeři do Restaurante Kurika, vlastní ji 2 bratři, oba ohromně sympatičtí. Anička domlouvá pro Rózku speciální vege jídlo, my ostatní si dáváme ryby, různá masa, zeleninu. Jídlo je fantastické, včetně Vinho Verde (na víno moc nejsem, ale toto je slabé mladé víno, super k jídlu). Pokud sem někdy zavítáte a nebude to po dlouhodobém půstu, určitě si dávejte jen poloviční porce.  Rózka má směs pečených brambor, sýra, salátu, cizrny, rýže. Ochutnávám cizrnu, nikdy se mi ji totiž nepodaří dobře uvařit a je moc dobrá. Takže na dobrou cizrnu do indických a portugalských hospod 🙂

Úterý 22.8.

Ráno zase vstávám jako první a zapínám počítač, od 7:15 (místního času) mám první schůzku. Děti dopoledne tráví u bazénu, odpoledne jdeme k moři.

Jednním z důvodů této cesty je splnit Evičce poslední přání, aby se část jejího popela vrátila do oceánu v Portugalsku. Jdeme všichni na pláž, na místo, které máme moc rádi, kde si děti rády hrály na skálách při odlivu, kde je vidět jak voda odchází a při přílivu se zase vrací. Na tomto místě jsme spolu strávili spoustu krásných okamžiků. Volám Paulovi na Azorské ostrovy, chce být u toho, a vysypávám půlku popela do oceánu. Zrovna začíná příliv, vidím, jak se místo, kde jsme před chvilkou stáli postupně  zalévá vodou, která všechno odnáší do oceánu. Je mi hrozně smutno, všechno se mi vrací. Měli jsme tu být spolu. Zamiloval jsem si Portugalsko, stejně jako Evinha (Eviňa-Evička portugalsky), chtěli jsme si koupit dům na pobřeží, teď už je to jedno.

Večer ještě jedno koupání v bazénu a jdeme spát.

Středa 23.8.

Přes den zase pracuji a děti jsou samy u bazénu. Včera jsem si ještě ověřoval, že František uplave bez pomoci 20metrů, což mne uklidňuje natolik, že už je ano moc nekontroluji. Tento den by byl spíše o Rózčině deníku, protože já dělám od 7h (8h v Česku) až do skoro 16h, takže nic zajímavého.
Kolem 17h se vydáváme do Porta, máme ho už hodně prochozené z minulých let, ale cesta kolem Doura je vždy úžasná.

Z Ponte Luís (ze spodní mostovky) skáčou místní borci do Doura, je to tak 8m vysoko. Jdeme po nábřeží Ribeira a sedáme si na zahrádku kavárny, dáváme si něco malého k pití a nějaké koláčky. Vracíme se zpět k autu na druhém břehu, mezi domy vinařských firem vyrábějících portské. Je zde spousty stánků s různými věcmi, Fanda touží po kšiltovce. Jednu už má, chtěl ji dát kamarádovi jako dárek, pak se mu ale začala tak líbit, že si ji chce nechat, trochu se za to asi stydí, takže když se ho ptám, jestli by nechtěl ještě jednu je nadšený. Kupujeme ji u jednoho sympatického pána, který když pochopí, že neumíme portugalsky, rozjede neuvěřitelně plynulou gestikulaci, je to něco jako tanec, vlastně si s Fandou povídá. Těžko se to popisuje, musí se to vidět. Zeptat se „kolik“ a číslovky portugalsky zvládám, odpověď je 5 Eur, to je skoro neuvěřitelná láce.

Čtvrtek 24.8.

Denní standard, vstávám v 7h a zapínám počítač. Děti leží až do 10:30 místního času a teprve potom jdou snídat. Dnes je trochu zataženo, ale kolem poledne se to má roztrhat.

Zbytek dne, jsme u oceánu, já u počítače. Odpoledne nakládám pro Aničku portské víno ze svahů Doura, od jejího „osobního“ vinaře. Všechny bedny nacpu do zadní garáže, vše se vejde, jen Frantův akordeon dávám pod přední sedačku. Loučíme se a vyrážíme. Mám trochu obavy o ty počty lahví vzadu, nejsem si jistý, jak to bude zvládat hopsání na nerovnostech, přeci jen Vario nemá odpružení osobního auta. Ale snad to bude dobré, na cestě zpět stejně omezíme offroad výjezdy, nebudeme mít tolik času. Na speciální láhve 30ti letého portského navlékám Fandovy staré rukávky jako airbagy.

Zastavujeme se v místním Lídlu, ještě nakupujeme, těsně před zavíračkou, nějaké zásoby, když přicházím k autu, tak mi Anička přiváží zapomenutou nabíječku k NB. Loučíme se podruhé a definitivně se pro toto léto loučíme s Portugalskem.

V noci sjíždím z dálnice a kempujeme po krátkém výjezdu mimo ni, opět tam, kam se nikdo se standardním obytňákem nedostane. Před spaním si říkám, že musím v Česku najít nějakou školu jízdy v terénu a vyzkoušet si a naučit se, jaké jsou limity mé i našeho auta.

Pátek 25.8.

Ráno vstávám kolem 8h, vracím se na silnici a pokračujeme směr Santiago de Compostela. Cestou mi začněe svítit kontrolka na panelu, porucha žárovky a po nějaké chvíli začne svítit i chyba elektroniky motoru. Asi je někde něco zkratované, zastavuji, odpojovačem odpojuji baterii, zapojuji a startuji, jedu dál bez světel (je den, tak je to jedno), chba se už neukazuje, tak to snad vydrží a na ten zkrat se podívám večer (možná to ani nemělo souvislost, nevím).

Vím, že dětem Svatojakubská cesta nic neříká, i když jim ten příběh vyprávím, stejně vím, že má slova jsou jen bzučením mouchy v jejich uších (Mika Waltari, Egypťan Sinuhet). Zastavuji kousek od hlavní silnice u Kulturního centra Santiaga, je to na komci nad městem, ohromné parkoviště i budovy, které vypadají liduprázdné, asi se používají při nějakých svátcích. Sundávám kola a vyrážíme do města, za 15min dorážíme až do centra. Všude potkáváme poutníky s typickými holemi, skupiny poutníků, kteří zpívají a k tomu jim vyhrává v čele hudebník hrající na dudy. Uděláme si fotku a jdeme hledat stánek se zmrzlinou 🙂

Procházíme městečko, stavujeme se na místní trhy, kupuji papas pequeñas (malé brambory) s tím, že si je večer upečeme v troubě. Vracíme se na kole k autu a odjíždíme směr Praia das Catedrais, kde máme zítra rezervaci vstupu na krásnou pláž. Přestože je to masovka (nutná rezervace vstupu), doporučil mi to kamarád s tím, že opravdu stojí za to tam jít.

Po cestě ještě hledám levnou benzínku, nacházím jednu s 1,509E/litr, tankuji celkem 180 litrů, v podvečer jsme u pláže. Těch pláží je tu více, jen ta jedna s registrací, tak se ještě jdeme podívat k oceánu, hrajeme si na pláži, kde nikdo není.

Večer si ještě vytahuji cvičení a všimnu si, že je v garáži mokro, je mi jasné co se stalo. V jedné (papírové) bedně jedna láhev prdla. Rozdělávám ji, láhve přeskládávám jinam, vidím, že zas tak super zabalené nejsou, všechno z garáže ven, vytřít, vrátit zpátky, stavím krabice s láhvemi alespoň nastojato a doufám, že tohle cvičení nebudu dělat každý den. V noci je pak děsný liják.

Sobota 26.8.

Ráno všichni slyšíme, že někdo troubí. Pak asi za hodinku znovu, stejné troubení, asi stejné auto. Dívám se z okýnka a vidím pekařské auto, někdo prodává pečivo z auta, posílám Emču s Frantou, ať koupí bagety a cokoli dalšího na co budou mít chuť. Už se vůbec nestydí, to je super.

Snídaně – Rozinka se chce naučit dělat vafle, tak je děláme spolu. Pak zjišťuji, co nesvítí a jedna ze čtyř žárovek v zadní světle, náhradní samozřejmě nemám (všechny ostatní ano, tuto ale ne).

Na pláž katedrál je nejlepší jít za plného odlivu a pak sledovat, jak se voda vrací, dnes je plný odliv 19h, tak půjdeme kolem 17h. Přes den si chceme objet okolí na kole, nedaleko je malé městečko. Celý den je ale aprílové počasí, chvilku prší, chvilku je krásně. No prší, spíše se vždy přižene strašný slejvák, úplný průtrž mračen, po půl hodině pak zase svítí sluníčko. Sundávám kola…a začne pršet, Zůstáváme v autě a kupodivu se nikdo nenudí, všichni si čtou nebo šeptem řeší nějaké skupiny na TiKTok nebo kde, raději to nechci vědět. Kolem poledne přestává pršet, sedáme na kola a vyrážíme podél pobřeží. Po asi hodině, zrovna když scházíme mezi útesy začíná zase pršet, vracíme se ke kolům, déšť zesiluje, tak míříme zpátky k autu, naštěstí to máme asi 10min. Snad minutu poté, co vlezeme do auta se spustí děsné průtrž, ani nevylézám zakrýt kola, alespoň se umyjí. Odpoledne tak trávíme také v autě, stále prší a stále se kupodivu nikdo nenudí. Čtu si knížku, je to celkově relaxační odpoledne.

Kolem půl šesté už jen trochu poprchá, mraky se trhají, holky dělají svačinu, sedáme na kola a jedeme na pláž katedrál. Je už skoro plný odliv a z moře vystupují skály s různými průchody, jinak je všude krásný písek. Chápu, proč se pláži tak říká, jednotlivé skály vypadají opravdu monumentálně. Je to opravdu krásná pláž, je dobře, že je na ni omezený přístup. V jednom místě jsou vlajky, že se zde dá koupat. Plavky jsme si nevzali, takže jdeme s Fandou do trenek a skáčeme do vln, holky si hrají na písku. Ačkoli je to stejný oceán jako v Portugalsku, voda je příjemně teplá (Golfský proud). Na pláži jsme až do 20h, byli bychom i déle, ale vyhání nás opět déšť.

Montuji kola na nosič, včetně zakrývacích plachet. Dobře dělám, snad celou noc prší s různou intenzitou.

Neděle 27.8.

Probouzím se v 9h a když kontroluji auto před odjezdem, brodím se v blátě. Z louky se bočním dešti stalo oraniště. Děti nechávám spát a vyrážím, cíl je pláž Amio, kterou mi doporučil kamarád. Je to asi 240km, cesta vede podél pobřeží, krásné výhledy, spousta míst, které by stálo prozkoumat! Utvrzuji se v tom, že příští výprava musí být méně cestovací, ale více poznávací, tedy nehonit km. Za jeden měsíc se 4 země poznat nedají. Když je kolem 11h, krátce zastavuji, vzadu je pořád tma a říkám dětem, ať už vylezou, omlouvají se tím, že mají pořád portugalský čas 🙂 Na benzince sháním žárovku, mají, ale jen na 12V (potřebuji 24V), risknu to a kupuji, uvidím, třeba to chvíli vydrží. Ptám se, kde jinde ji koupit – dnes nikde, je neděle, vše je zavřené. Ve Francii zkusím najít nějaký obchod s autodíly. Vměňuji žárovku a pokračujeme.

Příjezd na parkování k pláži je úzkými cestičkami, opět se ujišťuji, že délka auta je zásadní parametr. K pláži je nutné sejít, ale je také krásná, je zrovna příliv, z moře vystupují různé skály a před námi je ostrůvek, který musí být při odlivu dostupný suchou nohou. Vlny se tříští o skály, je pod mrakem a je mi zima, Rózce taky, Emče a Fandovi ne (a ještě se diví, proč se jich na to ptám). Když vysvitne sluníčko, vyhřívám se, jsem nedospalý, nemohl jsem včera usnout. Na pláži jsme asi 2,5h, pak začíná dně pršet, tak se vracíme. Jsou asi 3h, vařím polévku a obědváme. Čekám, až přestane trochu pršet a jdeme se projít.Je to trochu průzkumná vycházka, potřebuji zjistit, jak budu vyjíždět. Příjezdová cesta je jednosměrka a výjezd směřuje do polí a cesta se zdá menší a menší. Pod záminkou výletu tedy procházíme výjezdovou cestu (cestičku) směrem do vesnice, stromy se nad ní sklání a já opět (dnes už podruhé) si gratuluji, že jsem držel výšku auta na uzdě, být možná jen o 20cm vyšší, už lámu větve podél cesty. Oklikou se vracíme do vesnice, jdeme kolem sympatické restaurace, ale jsme plní, takže dneska nic. Přicházíme k autu a vyjíždím, větve auto jen hladí, neslyším žádný skřípot je to ok.

Pokračuji dám směr Francie a počítám kolik km potřebuji denně ujet. Na páteční poledne jsem domluvil oběd u kamarádky v Praze (Olga), odpoledne si pak dáme vycházku Prahou a večer můžeme být v Brně. Takže ideálně čtvrtek večer už kempovat v Česku. Děti chtějí ale ještě jeden den u oceánu, to zvládneme v pondělí, pak už musíme jet stylem ráno jízda, přes den výlet, večer jízda a nezdržovat se nikde déle, než půl dne. Nová žárovka odchází, takže na mne z palubní desky zase svítí nepříjemné oranžové světlo.

Jsem docela unavený, takže když vidím ceduli McDonalds, sjíždím. Je to teprve po třetí za 3 týdny. Děti objednávají, nemají nic VEGE, to je trochu zklamání, alespoň mají opečené brambory, takže se Rózka nají (a v autě máme ještě sýry).

Ve 21h sjíždím z hlavní silnice a celkem rychle nacházím místo na spaní, je sice trochu slyšet silnice, ale nic hrozného. Na zítřek plánuji zajet do nějakého blízkého Aire de Serice (dochází nám voda) a pokud bude pěkné počasí, strávit den na pláži.